Ledový obr Uran: Zvláštní svět nad Saturnem

Uran patří kvůli své vzdálenosti mezi nejméně probádané, tedy nejtajemnější planety. Sedmá planeta Sluneční soustavy vzbudila rozruch již při svém objevení, kdy byla pokládána spíše za kometu či hvězdu. Hlavu také zamotá délka uranovského dne. A když začnou pršet diamanty, vyvstane člověku na mysli: Co je tohle za zvláštní svět?

Mohl to být i Hyperkronikus

První planetu objevenou pomocí dalekohledu spatřil v roce 1781 astronom William Herschel. Původně se domníval, že jde o kometu, nebo hvězdu. Teprve o dva roky později byl objekt všeobecně přijat jako nová planeta, částečně díky pozorování astronoma Johanna Elerta Bodeho.

Než se ustálil název Uran, bylo navrženo mnoho jmen, včetně Hyperkronius („nad Saturnem“), Minerva podle římské bohyně moudrosti nebo Herschel podle jejího objevitele. Sám William Herschel navrhoval pojmenování po Jiřím III., aby králi zalichotil. Místo toho dostala planeta jméno řeckého boha oblohy Urana, jak navrhl Johann E. Bode. Uran je tak jediná planeta, která je pojmenována po řeckém, nikoliv římském bohu.

Proč je Uran modrý?

Uran je jedním ze dvou ledových obrů ve vnější Sluneční soustavě (druhým je Neptun). Přes 80 procent hmotnosti planety tvoří horká hustá tekutina z „ledových“ materiálů. Vedle vody, resp. ledu je to i čpavek a metan, které tvoří atmosféru nad nad malým kamenným jádrem.

Právě metan v atmosféře, který pohlcuje červenou část barevného spektra, dává planetě nezaměnitelné zbarvení. Sluneční světlo prochází atmosférou, odráží se od vrcholků mraků a do vesmíru září zpět bez červené části barevného spektra, z pohledu lidského oka v modré barvě.

Když prší diamanty

Na Uranu panují extrémní podmínky. Atmosféra s minimální teplotou -224,2 °C je v některých místech dokonce chladnější než Neptun, byť ten je od Slunce vzdálenější. V blízkosti jádra se Uran naopak zahřívá až na 4 982 °C.

Rychlost větru může na Uranu dosahovat až 900 kilometrů za hodinu. Na rovníku jsou větry retrográdní, vanou v opačném směru, než se planeta otáčí. Blíže k pólům se však větry přesouvají do protisměru a proudí spolu s rotací Uranu. Pod horními vrstvami atmosféry planety dochází vlivem extrémních teplot a tlaků k roztrhání molekul metanu a uvolnění uhlíku, který se může přetavit do krystalické formy a vytvořit na Uranu diamantový déšť. Při rozpadu metanu mohou však na obloze planety padat také páchnoucí koule čpavku.

^{Video YouTube: Uranus (Uran), National Geographic}

Kratší den, delší rok

Jeden úplný oběh kolem Slunce vykoná Uran přibližně za 84 pozemských let. To je délka roku v uranském čase. Uran je jednou ze dvou planet (druhou je Venuše), které se otáčejí v opačném směru než většina ostatních. Kolem své osy se Uran otočí za 17 hodin. Zajímavý je sklon planety. Rotační osa totiž leží skoro v ekliptice, což znamená, že v průběhu roku svítí Slunce buďto na severní, nebo jižní pól. Den tedy na Uranu trvá 42 pozemských let a noc dalších 42 let.

Dosud není přesně známo, jak k tomuto sklonu došlo, ale většina astronomů předpokládá, že Uran byl někdy v dávné minulosti zasažen ledovým objektem velikosti Země.

Prstence a literární měsíce

Uran má dvě sady prstenců. Devět vnitřní prstenců je převážně úzkých a tmavě šedých. Vnější prstence jsou dva. Ten blíže planetě je načervenalý jako prachové prstence jinde ve Sluneční soustavě, ale vnější prstenec Uranu je modrý.

Uran má také 27 známých měsíců. Zdá se, že všechny vnitřní měsíce Uranu jsou zhruba z poloviny tvořeny vodním ledem a z poloviny horninami. Zatímco většina satelitů obíhajících kolem jiných planet nese svá jména z řecké nebo římské mytologie, Uranovy měsíce jsou unikátní tím, že jsou pojmenovány podle postav z děl Williama Shakespeara a Alexandra Popea. Najdeme mezi nimi Biancu, Amora, Desdemonu, Julii, Markétu nebo Sykoraxe.

^{Ilustrační foto: Planety Sluneční soustavy, zdroj: Pixabay.com}

Ledový obr Uran: Zvláštní svět nad Saturnem

Planety Sluneční soustavy

Planetární systém Slunce, ve kterém se nachází i naše domovská Země, tvoří celkem 8 planet. Obíhají po eliptických drahách kolem Slunce různou rychlostí. Čím je planeta blíže ke Slunci, tím větší gravitační síla ho ke slunci přitahuje, tedy tím větší rychlostí se pohybuje. Nejblíže ke Slunci je Merkur, je to také nejrychlejší planeta naší Sluneční soustavy.

Všechny planety naší sluneční soustavy: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun (výčet ve směru od Slunce) získaly svá jména podle starověkých bohů. Jsou také nejenom předmětem astronomie, ale také astrologie. Protože byla poslední planeta Neptun objevena až v devatenáctém století, tradiční astrologie s ním nepočítá. Mezi planety Sluneční soustavy naopak astronomové dříve řadili i Pluto, které bylo v roce 2006 ze seznamu planet Sluneční soustavy vyřazeno jako trpasličí planeta.