Když se přestaneme dívat jenom na sebe, dovolíme-li si zaměřit na okolní svět, čekají nás velké objevy. Na této planetě žijí vedle člověka i pozoruhodní obyvatelé, zvířata a rostliny. Nejenom naši domácí mazlíčci, zejména kočky a psi, také pokojovky jako živé zpestření každého bytu, ale i zvířata, stromy a další rostliny v divoké přírodě nám ukazují jiný svět, jiný vesmír. Vzhůru k novým objevům. Vzhůru do říše zvířat a rostlin.
S více než dvoumetrovým rozpětím křídel nemá na českém nebi konkurenci. Přes své jméno orel mořský na českém území běžně hnízdil až do devatenáctého století. Pak vymizel s tím, jak se ztratily porosty vhodné pro jeho hnízdění. Významnou roli přitom sehrálo i fatální pronásledování šelem, orlů, stejně jako vlků nebo medvědů.
Dobře to dopadlo, ač kvůli bezpečnosti Zoo Hodonín museli uzavřít. Utekla tady totiž trojice šimpanzů, kteří nevynikají jenom inteligencí, ale dokážou být také agresivní. Hrozilo, že proniknou do areálu zoologické zahrady, ale nakonec se nedostali dál než z expozice do obslužné chodby. Nedělní návštěvníci tak v Zoo Hodonín přišli zkrátka, zato primáti mají na kontě nové dobrodružství.
Jsou to jemné květinové krásky, které jako jedny z mála zdobí svými květy dny brzkého jara. Koniklece z čeledi pryskyřníkovitých představují vytrvalé dlouhověké rostliny, které navíc na stanovišti dokážou vytvořit bohatou záplavu fialových kvítků. Takto každoročně zdobí Kamenný vrch v Brně. Chráněný koniklec velkokvětý tady vykvétá v počtu několik desítek tisíc trsů, první fialové zvonky už jsou tady.
Ještě v průběhu minulého století se všechny modré kočky mezi chovateli označovaly jako Chartreux. Tak se nazývala i britská kočka v modrém zbarvení, která je v současnosti asi ta nejznámější. Jenže britka nemusí být jen modrá, zato kočičí plemeno z Francie Chartreux, kartouzská kočka, má modrou barvu vždycky. A není jediná, svoji modrou kočku má i Rusko nebo USA…
Pozoruhodná modrá kočka plemene nebelung jiné modré kočky trumfne délkou srsti. Je to dlouhosrsté kočičí plemeno v atraktivní modré barvě se stříbřitými odlesky, v odstínech připomínajících mlhu. Na mlhu odkazuje také její název, v němčině se totiž mlze říká „nebel“.
Na mazlení pískomilové sice moc nejsou, ale nudit se s nimi rozhodně nebudete. Jsou to totiž nadmíru aktivní zvířátka, která jsou schopná denně po písku a v chodbičkách uvnitř naběhat až dva kilometry. Neustále se také věnují stavění chodbiček a nor. Nesmírně rádi hrabou, avšak zajímaví jsou už pro svůj nezvyklý pohyb.
