Vítejte v kočičím světě. Pohodlně se usaďte a nalaďte se na kočičí povídání, něžně vrnivé, plné klidu i rozvernosti, stejně jako kočky samotné. Kočičí povídání je až po samý okraj prosycené nefalšovanou kočičí radostí, radostí ze života, která je silně nakažlivá!
Britská modrá kočka je tou nejznámější, rozhodně ale není jediná. Zatímco britská kočka navíc existuje i v mnoha barevných variacích, jiná kočičí plemena jsou typická právě modrou, šedivou či stříbřitou barvou srsti. Modrá kočka je národní kočkou Francie. Svoji modrou kočku má i Rusko nebo USA.
Britská modrá kočka je tou nejznámější, rozhodně ale není jediná. Zatímco britská kočka navíc existuje i v mnoha barevných variacích, jiná kočičí plemena jsou typická právě modrou, šedivou či stříbřitou barvou srsti. Modrá kočka je národní kočkou Francie. Svoji modrou kočku má i Rusko nebo USA.
Každá kočka je osobnost a má svoji neobyčejnou krásu, ovšem existují i zvláštní kočičí plemena, kde by se o výrazu krása dalo polemizovat. Podivný vzhled však nemění povahu kočky, která stále zůstává mazlivá a přátelská, alespoň v případě takových plemen jako sphynx.
Když se řekne modrá kočka, většina lidí si vybaví britskou modrou. Ovšem modrá kočka může mít původ také ve Francii (kartouzská kočka), v Rusku (ruská modrá kočka) nebo USA (nebelung, korat). Která je která?
Pozor, tato kočka je pěkně divoká. Ve skutečnosti to ani není kočka. Je to serval, kočkovitá šelma s domovem v africké Tanzanii. Dá se na ni narazit i v horských oblastech či okrajích tropických deštných lesů, avšak obývá především savany, stepi a lesostepi, ostatně celé její jméno zní serval stepní, lat. Leptailurus serval, dříve Caracal serval.
Ruská modrá kočka se řadí mezi nejstarší přírodní plemena koček. Má za sebou dalekosáhlou historii, zlaté časy za dob carského Ruska, ale i časy zlé, kdy se téměř vytratila. Naštěstí po válce došlo k obnově chovu, a tak může být ruská modrá kočka noblesní společnicí i v současných domácnostech. Zkrášluje a dělá radost také v těch českých.
