Na klíně svého člověka tichounce přede kočka, prosycená spokojeností až po samý okraj každičkého chloupku, a vlastně až za okraj. Dovolí člověku čas od času se jí dotknout, s vrnivou laskavostí mu bezděčně předává kousek té své dokonalé spokojenosti a nebeského klidu zenových mistrů. Kočky toho umí hodně. Umí odpočívat, spát i hrát si. Můžeme se od nich učit umění žít v přítomném okamžiku, umění kočičí magie.
I současné kočky jsou stále ty stejné, které před tisíci lety uctívali staří Egypťané. Spojovali je s bohyní Bastet. Kočičí bohyně Bastet je ztělesněním rafinované ženskosti. Za zdánlivým klidem ukrývá i nezměrný temperament, přesně tak, jak to umí jen kočky. Se starověkým Egyptem se dodnes spojují kočičí plemena egyptská mau a habešská kočka, právě ta má být dítětem bohů.
Britská kočka patří nejen v Británii, ale i u nás k těm nejoblíbenějším kočičím plemenům. Přestože si pod pojmem modrá kočka zpravidla představíme právě Britku, vyskytuje se i v dalších barvách. To ruská modrá kočka nebo kartouzská kočka vždy modré, resp. modrošedé.
