Kočičí bohyně, mágové i svatí

I současní kočičí mazlíčci jsou stále ti stejní, které před tisíci lety uctívali staří Egypťané. Spojovali je s bohyní Bastet, ochránkyní lidstva. Bastet byla zobrazována jako lvice nebo kočka. Stejně jako kočky měla nádhernou laskavou tvář, ale dovedla být i nemilosrdně tvrdá. Během chvíle se mohla z přívětivé bohyně změnit v hrůzyplné stvoření nahánějící strach. Bastet byla ztotožňována také se lví bohyní Sachmet, i ta v sobě kombinovala něžnost s krutostí, byla přitažlivá i nebezpečná současně.

^{Foto: Kočičí bohyně, zdroj: Pixabay.com}

Kočičí bohyně Bastet

Kočičí bohyně Bastet je ztělesněním rafinované ženskosti. Za zdánlivým klidem ukrývá i nezměrný temperament, přesně tak, jak to umí jen kočky. Se starověkým Egyptem se dodnes spojují kočičí plemena egyptská mau a habešská kočka, právě ta má být dítětem bohů.

Zatímco Egypťané tyto vlastnosti kočičí bohyně oceňovali a klaněli se jim, s příchodem středověku nastala pro kočky doba temna. Kočky byly upalovány na hranicích, stíhány jako pomocníci mágů a čarodějnic, ostatně jimi také od pradávna byly. A jsou i nadále.

Svatý Petr a Panna Marie

Kočka jako jing-jang snoubí absolutní protiklady v jeden pozoruhodný celek, pronikla do drsné severské mytologie (norská lesní kočka) i laskavé filosofie budhismu (plemena birma, barmská kočka). Dokladem toho, jak kočka spojuje neslučitelné protiklady je i její otisk v křesťanství. To středověké ji pronásledovalo, papež Řehoř IX. černou kočku dokonce označil za ďábla. Dle jedné staré křesťanské legendy to měl být přitom svatý Petr, kdo kočku oblékl do teplého kočičího kožíšku. Než potkala svatého Petra, měla být kočka holá, až s ním získala svoji huňatou srst.

Kočka měla být dle legendy také společnicí Panny Marie, dokonce měla zahřívat malého Ježíška v Betlémě. Lehla si k němu do jesliček. Její předení miminko uklidňovalo. Panna Marie se za to kočce odvděčila jejím znamením. Mourovatá kočka má od té doby na čele písmeno M jako odkaz Panny Marie. Kočka je naopak občas k vidění v ranné křesťanské ikonografii, kdy sedí u nohou Panny Marie. Patří i ke sv. Gertrude z Nivelles, která žila v polovině 7. století v Brabantsku. Gertruda byla ochránkyní úrody, pomáhaly jí k tomu modlitby a pochopitelně také kočky.

Kočičí legendy

Podle další z mnoha legend, které kolem koček panují, je kočka jedním jediným zvířetem, které se neplavilo na Noemově arše. V té době totiž neexistovala. Vznikla až jako výsledek lásky lvice a opičáka, kteří se plavili na Noemově arše. Má vlastnosti obou, je majestátná, noblesní a elegantní jako lvice, chytrá a pohyblivá jako opice.

Dle jiné legendy vznikly kočky na Noemově arše z kýchnutí lva. Před potopou kočky neexistovaly, ale když na palubě Noemovy archy začaly řádit myši, Noe se modlil za boží pomoc. Bůh jeho modlitby vyslyšel, měl mu poradit, aby lva plácl přes čenich. Noe to udělal, lev kýchl a z nozder mu vyletěl pár koček.

Se lvem spojují domácí kočky i moderní zoologové. Zoologie řadí kočky domácí mezi malé kočkovité šelmy (Felinae), podčeleď kočkovitých šelem. Lev a další velké kočkovité šelmy mají samostatnou podčeleď Pantherinae. Malé i velké kočičí šelmy se však měli vyvinout ze stejného rodu Miacidis.

O ČLÁNKU: Kočičí bohyně, mágové i svatí

Kočky kočičí

Jsme tu, abychom byli šťastní a spokojení, stejně jako kočky. Právě kočičí magie, říše zvířat a rostlin, celá příroda a vesmír nám jsou inspirací. Přijměte pozvání do světa, který je pořád v pořádku. Průvodci nám budou kočky, protože ty mají všechny brány otevřené.