Vítejte v kočičím světě. Pohodlně se usaďte a nalaďte se na kočičí povídání, něžně vrnivé, plné klidu i rozvernosti, stejně jako kočky samotné. Kočičí povídání je až po samý okraj prosycené nefalšovanou kočičí radostí, radostí ze života, která je silně nakažlivá!
Aportování, tedy typická zábava psů, je vlastní i některým kočkám. Ty překvapivě umí aportovat bez toho, aby je to člověk učil nějakým složitým výcvikem. Kočky dokonce nepotřebují ani motivaci v podobě pamlsku tak jako pes. Jejich motivací je totiž samotná hra.
Celkem 53 dospělých koček v jedné kočičí kavárně v americkém Los Angeles po zavírací době bedlivě sledovali vědci, aby ve své studii doložili hned 276 unikátních výrazů kočičí tváře. Využili přitom hodiny a hodiny kamerových záznamů z kavárny, které analyzovali prostřednictvím speciálního softwaru. Některé výrazy přitom kočky pravděpodobně pochytily během tisíců let společného soužití s lidmi.
Když člověk v mrazivém počasí opouští teplo domova, automaticky se obléká a zahaluje. Kočka má sice svůj chlupatý kožíšek, ale může prochladnout může stejně jako člověk. Domácí kočky jsou k zimě dokonce ještě citlivější než my lidé, zvláště, pokud půjde o koťata, kočičí seniory či nemocné kočky. Také pro některá kočičí plemena je zima nebezpečná.
V Thajsku je tato bílá kočka živým symbolem štěstí a prosperity, ostatně její cena je závratná, takže je to především kočka pro bohaté. Je nejenom mimořádně krásná, ale také hravá, přítulná a mazlivá. Také pro svoji přátelskou povahu si toto kočičí plemeno z Thajska našlo příznivce po celém světě. To se však stalo teprve nedávno.
Již jméno tohoto pozoruhodného kočičího plemene odkazuje na nevšední zbarvení. Tlapky zdobí bílé „sněžnice“, které kontrastují s tmavšími oblastmi. Snowshoe je kočka s odznaky, světlou srst doplňují tmavší oblasti na tzv. chladnějších částech těla. Tmavší je ocas, nohy, uši a obličej, který zdobí typická maska. Ovšem po narození jsou koťátka celá bílá. První barvy se pak objevují asi za deset dní.
Kočky jsou sice nezávislá stvoření se svéráznou osobností, rozhodně však nejsou imunní vůči lidské lásce a péči. Ke svému člověku kočky vzhlížejí, minimálně jako ke zdroji potravy a bezpečí. Jsou to právě instinkty a přirozené potřeby kočky, které také z velké části rozhodují o tom, že si kočičí šelma vytváří ke svému chovateli vztah. Základem vztahu kočka a člověk je pochopitelně i to, že kočka svého člověka pozná.
