Vítejte v kočičím světě. Pohodlně se usaďte a nalaďte se na kočičí povídání, něžně vrnivé, plné klidu i rozvernosti, stejně jako kočky samotné. Kočičí povídání je až po samý okraj prosycené nefalšovanou kočičí radostí, radostí ze života, která je silně nakažlivá!
Zelené osení, právě to, které se tradičně využívá jako součást velikonoční výzdoby, může skvěle posloužit kdykoliv během roku. Pokud jsou v domácnosti kočky, osení se jistě chopí všemi dvaceti. Je to pro ně lákavá a zdravá pochoutka, se kterou si navíc vyhrají. Zelené osení je přesně to, čemu se obecně říká kočičí tráva.
Existuje i v jiných barevných variacích, ale její základní třpytivě stříbřitá barva nad ostatními vyniká. Již pro svou mimořádně lesklou srst je burmilla okouzlující kočičí princeznou, navíc se pyšní nádhernýma jasně zelenýma očima, které lemují tmavé oční linky. Na dvůr kočičí aristokracie se burmilla dostala teprve nedávno, aby tady svou exotickou krásou a dokonalou elegancí udělala pořádný rozruch. Její výsadní postavení navíc podporuje to, že jde o jedno z nejvzácnějších kočičích plemen.
Ne každý těmto kočkám „přijde na chuť“. Nahé kočky prostě vypadají podivně, jsou tajemnější než kočky jiné. Chybí jim ona typická kočičí roztomilost, o kterou se ve velké míře starají kočičí chlupy. Čím huňatější, tím lepší, řekl by jeden. A přesto si naháči, různá plemena s přídomkem sphynx (a nejenom s ním) našla své příznivce, vyznavače neobyčejného vzhledu. Právě výjimečné vzezření, které probouzí myšlenky o mimozemšťanech, je těmto bezsrstým kočkám vlastní.
Kočky černé jako peklo nad ostatními vynikají, zvláště když jejich přitažlivě lesklou srst provází hluboké jantarové oči. Keltská mytologie má svoji kočičí vílu Sith, která na sebe bere podobu velké černé kočky s bílou skvrnou na hrudi. Potuluje se skotskou vysočinou a loví duše nepohřbených mrtvých. Dá se však odradit chladem. Kočky obecně přitahuje teplo, ale nesmí ho být až příliš…
Kočičí domácí mazlíčci nezapřou svou duši divoké šelmy, a tak s nimi občas nemusí být snadné vyjít. Jejich povaha může být mazlivá, a přece jim zůstává nezkrotný temperament a přirozené instinkty. Potřeba ukrývat se (před potenciálními predátory), potřeba lovu nebo teritoriální chování jsou kočičí šelmě vlastní, i když žije v pohodlí bytu. Právě z toho také pramení mnoho potíží soužití s kočkou.
Ne, tohle není britská kočka, ani ruská modrá kočka. Toto je modrá kočka z Francie, ostatně francouzský šarm v sobě nezapře. Šarmantní je již její jméno: Chartreux, kartouzská kočka. Na první pohled je to elegantní a atraktivní kočičí plemeno, a to nejenom pro svoji nádhernou hebkou a lesklou srst, ale také jantarové oči.
