Rady pro radost

Jeden díl minisérie Volha stačil na to, aby vyvolal vlnu negativních reakcí. Ty se nyní násobí. Již upoutávky předem varovaly, že tohle retro zachytí všechnu tu šedivost, povrchnost a upocenost let minulých. Povedlo se, Standovi Pekárkovi se povedlo dostat až k vysněné Volze a vzbudit přitom všeobecné opovržení. To však u takové omezené, do sebe zahleděné osobnosti bez náznaku svědomí nebylo nic těžkého.

Seriál Kukačky II napíná hlavním aktérům nervy na maximum, stejně tak i divákům, kteří ne a ne se dočkat nějakého rozuzlení. Nutno podotknout, že i v první řadě jsme se vyjasnění dočkali opravdu až v poslední epizodě. Jenže tentokrát je to o mnoho složitější. Co všechno nás spolu s hrdiny seriálu ještě čeká?

Jestli se něco nedá seriálu Kukačky upřít, je to dávka emocí, které divákovi servíruje ve velkém. Dvanáct dílů druhé řady Kukaček už těch emocí přineslo tolik, že to některým přestalo být po chuti. Hlavní hrdinové stále vedou své nesmyslné boje ve snaze dobrat se spokojenosti. Až by mohli vzbuzovat lítost, anebo začít pěkně štvát.

Emoce v předposlední epizodě seriálu Kukačky přestala zvládat i novopečená maminka Marcela. Přestože se absence mateřské lásky těžko chápe, její stav je s diagnózou poporodní deprese odůvodnitelný. Jinak Kukačky nevybočují ze zaběhnutých kolejí. Zbytečné konflikty, hádky, obviňování a neschopnost se vyrovnat s proviněním, neschopnost odpustit. Po dvanácti dílech už je toho všeho až příliš.