Vítejte v kočičím světě. Pohodlně se usaďte a nalaďte se na kočičí povídání, něžně vrnivé, plné klidu i rozvernosti, stejně jako kočky samotné. Kočičí povídání je až po samý okraj prosycené nefalšovanou kočičí radostí, radostí ze života, která je silně nakažlivá!
Britská modrá kočka není jediná. Modré kočky se potulovaly i Francií a údajně obývaly klášter Grande Chartreuse jako kočky Chartreux. Chránily také zásoby v přístavních severských městech, typicky Archangelsku. Archangelská kočka se později dostala až k carskému dvoru, jako ruská modrá kočka. V Asii mají zase kočku korat.
Britská kočka reprezentuje ta nejoblíbenější kočičí plemena. Její výsostné postavení neohrožují ani nová plemena typu bengálská kočka či toyger, typické atletickou postavou a zbarvením divokých šelem. Naopak, britská modrá kočka se svou klasickou elegancí, vůbec první barevná varieta plemene, je dodnes z těch nejrozšířenějších.
Řadí se mezi peršanky, ale je zbarvená siamsky, řečí chovatelů „pointed“, tedy s odznaky. Huňatá srst himalájské kočky má světlou barvu, ale uši, čumáček, tlapky a konec ocasu jsou tmavší. Kolem krku navíc himalájská kočka… Číst dále »Himalájská kočka: Perská kočka a siamka dohromady
Modré kočky nereprezentuje pouze britka. Kočičí plemena jako ruská modrá kočka a francouzská kočka chartreux (kartouzská kočka) mívají také modré, resp. stříbřité zbarvení. Na rozdíl od britské kočky výhradně. Barva srsti také poukazuje na jejich výsadní postavení mezi kočičí aristokracií. Modré kočky prostě mají také modrou krev.
Petrohrad, zapsaný na seznam UNESCO, je historickým městem plným významných památek. Má i své bílé kočky. Honosné petrohradské bulváry nepatří jenom lidem, ale také kočkám. Jsou to bílé kočky plemene něvská maškaráda a její sestra sibiřská kočka.
Habešská kočka se označuje jako dítě Bohů. Přídomek posvátná kočka si vysloužilo výjimečně mazlivé plemeno birma. Někdy se tak označují i další tzv. chrámové kočky: barmská kočka, korat, kartouzská kočka aj.
