Přeskočit na obsah

Britská, kartouzská nebo ruská modrá kočka? Poznáte, která je která?

Britská modrá kočka není zdaleka jediná kočičí kráska s kožíškem v barvě oblačného nebe. Modré kočky se celá staletí potulovaly také krajinou Francie a údajně obývaly kartuziánský klášter Grande Chartreuse jako kočky Chartreux. Ještě předtím se plavily na lodích obchodníků, cestovatelů a údajně i bájných Vikingů. Chránily zásoby v přístavních městech mrazivého severu, typicky Archangelsku. Archangelská kočka se později dostala až k carskému dvoru, nyní je známá jako ruská modrá kočka. V Asii mají zase kočku korat.

FOTOGALERIE: Britská, kartouzská nebo ruská modrá kočka? Která je která?

Není modrá jako modrá

Ostrovní, kontinentální, severské a posléze i americké modré kočky se v průběhu historie šlechtění mezi sebou také různě křížily. Chovatelé ještě během dvacátého století všechny modré kočky označovaly jako chartreux, tedy i plemeno britská kočka. Byla to totiž právě francouzská modrá kočka, dnes známá jako kartouzská, kterou přírodovědec Georg-Lous Leclerc de Buffon již v 19. století vyčlenil od klasické kočky domácí Felis Catus Domesticus a přidělil ji samostatné jméno Felis Catus Coeruleus.

Modrá kočka je však doma také v thajské provincii Korat, v oblasti, která se dnes nazývá Nakhon Ratchasima. Stejně jako kartouzská nebo ruská modrá kočka se i korat řadí mezi přírodní plemena, tedy kočky, které nevznikly šlechtěním.

Modrá kočka jako vzácný dar

Moderní šlechtění a chov je až novodobou záležitostí, v případě korat bylo také ještě donedávna přísně zakázáno kočky prodávat. Pod označením si-sarat je předávaly pouze jako vzácný dar. Modré kočky jsou v Asii symbolem štěstí. Jejich modrošedá srst, která připomíná déšť jako zdroj života a úrody, je také vnímána jako barva štěstí.

Na rozdíl od britské modré kočky, kartouzské kočky z Francie nebo ruské modré kočky, které se všechny vešly do první desítky nejoblíbenějších plemen v Česku, je korat vzácné plemeno. V Evropě koček korat není k vidění mnoho, širokou chovatelskou základnu však mají korati v USA, kde také v druhé polovině 20. století se začala psát nová kapitola historie plemene v podobě moderního chovu. V USA má přitom původ i další vzácné plemeno, typické svou modrou, šedivou či stříbřitou barvou, kočka lykoi.

Stříbřité odlesky a oči barvy drahokamů

Lykoi, kočka vlkodlak má však na rozdíl od všech jmenovaných srst velmi řídkou. Taková ruská kočka má srst naopak kvůli specifické struktuře až plyšovou. Jako jediné kočičí plemeno má krycí chlupy ve stejné délce jako podsadu, což srsti ruské modré dodává mimořádnou hustotu a hebkost. Zdobí ji navíc stříbřité odlesky. Stříbrný efekt je dle standardu vlastní i kočce korat.

Kartouzská kočka je dle standardu modrošedá, i její srst je krátká a velmi hustá, stejně jako srst britské krátkosrsté kočky. Britská kočka ani chartreux však nikdy nemají zelené oči. Oči zářící barvou smaragdů jsou typické pro ruskou modrou.

Modrá kartouzská kočka

Foto: Chartreux, modrá kočka z Francie, zdroj: Pixabay.com

O článku, zdroje a další informace

Není modrá jako modrá… Britská, kartouzská nebo ruská modrá kočka? Poznáte, která je která?

,

Britská modrá kočka není jediná. Modré kočky se potulovaly i Francií a údajně obývaly klášter Grande Chartreuse jako kočky Chartreux. Chránily také zásoby v přístavních severských městech, typicky Archangelsku. Archangelská kočka se později dostala až k carskému dvoru, jako ruská modrá kočka. V Asii mají zase kočku korat.

Internet: iFauna.cz, Zoohit.cz, Chovatelská stanice Blue Alchemist, Royalcanin.com, Basepaws.comCuteness.com

Literatura

  • Říhová, M.: Chov koček. Praha: Grada, 2007. ISBN: 978-80-247-1804-0
  • Gorgoň, Z.: Kočky – příruční atlas. Praha: Universum, 2018. ISBN: 978-80-242-6284-0
Birma posvátná kočka

Mohl by vás zajímat také další článek o kočkách:

Posvátná kočka

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.