Britská kočka: Co o ní nejspíš (ne)víte?

Britská kočka dlouhodobě reprezentuje ta nejoblíbenější kočičí plemena. Její výsostné postavení neohrožují ani nové kočičí hvězdy a nová plemena typu bengálská kočka či toyger, typické atletickou postavou a zbarvením divokých šelem. Naopak, britská modrá kočka se svou klasickou elegancí, vůbec první barevná varieta plemene, je dodnes z těch nejrozšířenějších. Přitom i britská aristokratka nabízí jako Whiskas atraktivní kresbu. O atletické postavě však nemůže být v případě Whiskas, britky obecně rozhodně řeč.

FOTOGALERIE: Britská modrá kočka

britská kočičí královna, seznamte se!

Kočičí královna

Není to jen poutavý vzhled, chovatelé britské kočky oceňují také nenáročnost, odolnost a nekonfliktní povahu plemene. Díky široké oblibě je britka dostupná skrze četné chovatelské stanice, a tak je v případě zájmu o koťátko vždy z čeho vybírat.

To pro vzácná kočičí plemena, kdy se chovatelské stanice hledají jako jedla v kupce sena, neplatí. Rozšíření je jedna z mnoha výhod britské kočky, která se již v 19. století stala královnou kočičích plemen a zůstává jí dodnes.

Tak trochu flegmatik

Jak již zaznělo, povaha britské kočky je nekonfliktní. Její nekonfliktnost spočívá i v poněkud odtažitém přístupu kočky ke své rodině. Britka je samostatná kočičí osobnost. Vyrovnaná povaha se sice označuje jako milá a přátelská, ale úplně mazlivá kočka britka není. Mnozí chovatelé také potvrzují, že nemá ráda nošení v náručí a nehodí se pro výcvik jako jiná kočičí plemena, která povahou připomínají psa. Britka je kočka každým coulem, je to britská aristokratka, která vyznává spánek a ráda se nechá obsluhovat. Rozhodně od ní nelze čekat, že bude plnit povely nebo chodit na vodítku, ale jistě se najdou i výjimky.

Tak trochu tlustá kočka

Výhodou britské národní kočky je, že si vystačí sama. Je to ideální kočka do bytu, protože nepotřebuje tolik vyžití, zábavy a prostoru jako jiné, aktivní kočky. Nesrší zrovna energií, což může vést i k tomu, že doma doroste do rozměrů tlusté kočky. Zavalitá postava je ostatně pro plemeno charakteristická. Standard sice popisuje harmonický dojem, ale také svalnaté tělo, široký hrudník a krátké končetiny se silnými tlapkami. Mohutnost podporuje i relativně krátký ocas se zakulacenou špičkou nebo masivní kulatá hlava.

Britská modrá kočka není jediná

Plemeno vzniklo jako modrá kočka, ale později se rozšířilo o celou paletu barevných variant. Britská modrá kočka byla také dlouho spojována s kontinentální kočkou kartouzskou. Až v roce 1981 došlo k oddělení kočky kartouzské a britské modré kočky. Jedinou barevnou variantou kočky kartouzské je přitom modrá, britská kočka tak není jediná, mezi kočičími plemeny se navíc skrývá i ruská modrá kočka, další typicky modrá kočka…

Již v roce 1982 začala FIFe uznávat i červené a krémové barevné variety plemene britská kočka, posléze také stříbřitě stínované, kouřové, tabby (tygrované, mramorované, tečkované), následně i harlekýn (bílé kočky), kouřové želvovinové nebo camea zbarvení. K těm nejžádanějším dnes patří mourovaté kočky, zejména stříbřitě mourovaná britská kočka Whiskas. Vedle Whiskas je známá i britská činčila, kdy je osmina chlupů zbarvena některou barvou černé řady a zbytek srsti je stříbřitě bílý. V rozsáhlé paletě barev se dá najít i britská van jako bílá kočka se skvrnami na hlavě a barevným ocasem.

Dvě verze britky

V současnosti standard uznává vedle britské modré kočky na desítky barevných variet, celkem jich jsou stovky. Navíc existují dvě verze, jednak britská krátkosrstá kočka a britská dlouhosrstá kočka. Právě britská dlouhosrstá kočka odkazuje na původní šlechtění plemene z počátku dvacátého století, kdy se začaly křížit domácí kočky a perské kočky, resp. jejich předchůdci.