Merkur: Nejrychlejší planeta Sluneční soustavy

Merkur je nejblíže Slunci, ale tak trochu mimo hlavní zájem nadšenců do astronomie. Nenabízí alternativní místo k životu jako Mars, nepůsobí majestátně jako Jupiter a nevedou se kolem něho spory jako v případě Pluta. Přesto má i Merkur co nabídnout. Chlubí se několika prvenstvími a řadou zajímavých vlastností.

Malá, ale rychlá planeta

Merkur, spolu s Venuší, Marsem, Jupiterem a Saturnem, patří mezi planety, které lze spatřit pouhým okem. První známé pozorování této planety provedli již Sumerové 3 tisíce let před naším letopočtem. Pojmenovali ho však Římané, a to po Merkurovi, bohovi poslů a cestovatelů. Podle mýtů měl mít bůh Merkur okřídlený klobouk a sandály, aby mohl rychle létat. Létal tak rychle, jak rychle Merkur obíhá kolem Slunce.

Oběžná dráha Merkuru má tvar výrazné elipsy. Ze všech má Merkur největší výstřednost dráhy, jeho vzdálenost od Slunce se mění v rozmezí 46 až 70 milionů kilometrů.

Kolem Slunce obíhá Merkur rychlostí 47 kilometrů za sekundu, což je skoro o šedesát procent rychleji než oběžná rychlost Země. Jeden rok na Merkuru trvá 88 pozemských dnů, naproti tomu se kolem své osy otočí za 59 pozemských dnů. Kdybyste se tedy řídili kalendářem Merkuru, za 1,5 dne by uběhl celý rok.

S poloměrem 2 440 kilometrů je jen o trochu větší než třetina velikosti Země. Zhruba odpovídá velikosti Měsíce, který má v průměru 1 737,4 kilometrů. Merkur není jen nejrychlejší planetou Sluneční soustavy, je také nejmenší.

Ačkoliv je malý, dosahuje Merkur velké hustoty (5,4 g/m³), což je hlavně způsobeno tím, že je tvořen těžkými kovy a kameny. Ve Sluneční soustavě má větší hustotu jen Země.

^{Video YouTube: Mercury, National Geographic}

Samotář zjizvený mnoha krátery

Osamocený a na pohled ne moc přitažlivý Merkur má za sebou krutou minulost. Nemůže se pochlubit měsícem ani prstenci, za to na jeho povrchu najdete spoustu kráterů. Velmi velké impaktní pánve, včetně Caloris o průměru 1 550 kilometrů a Rachmaninovy s průměrem 306 kilometrů, vznikly v důsledku dopadů asteroidů na povrch planety na počátku historie Sluneční soustavy.

I když se na Merkuru nacházejí rozsáhlé oblasti hladkého terénu, nechybí tady ani útesy. Některé útesy se táhnou stovky kilometrů a tyčí se až do výšky jednoho kilometru. Vznikly při ochlazování a smršťování nitra planety v průběhu miliard let její existence

Pro život příliš horko, a příliš zima

Navzdory tomu, že je nejblíže Slunci, není nejteplejší planetou, předběhla ho Venuše. I tak na Merkuru teploty dosahují až neuvěřitelných 430 stupňů Celsia, to při pohybu blíže Slunci. Naopak v noci tady mrze až -180 stupňů Celsia.

Teplotní propady jsou způsobeny absencí atmosféry, která by jinak teplo zadržela. Merkur obklopuje jen velmi řídkou a proměnlivá exosféra. Váže se na povrch, obsahuje vodík, helium, kyslík, sodík, vápník, draslík a vodní páru. Voda by na planetě mohla být faktorem života, avšak extrémní teplotní propady životu nepřejí.

^{Video YouTube: Mercury, BBC Earth Lab}

Merkur jako inspirace pro tvůrce

Přes nepříznivé klima Merkur provází i dohady o mimozemském životu. Zvláště televizní a filmoví scénáristé považují planetu za ideální místo pro vyprávění příběhů. V animovaném televizním seriálu Invader Zim tak Merkur přeměnili na prototyp obří vesmírné lodi vyhynulých Marťanů.

Merkur nadchl i desítky spisovatelů science fiction. Inspiroval mj. Isaaca Asimova (Hra na honěnou), C. S. Lewise (Návštěvníci z Mlčící planety), K. S. Robinsona (The Mars Trilogy, 2312) , Arthura C. Clarka (Islands in the Sky, Rendezvous s Ramou) nebo H. P. Lovecrafta. Po tomto tvůrci je je dokonce pojmenován jeden z kráterů na Merkuru.

^{Foto: Planety naší Sluneční soustavy, zdroj: Pixabay.com}

^{Foto zdroj: Pixabay.com}

Sluneční soustava

Jako Sluneční soustava se označuje planetární systém naší hvězdy, které říkáme Slunce. Slunce, resp. Sluneční soustava obíhá ve vzdálenosti 26 tisíc světelných let okolo středu naší galaxie, kterou označujeme Mléčná dráha. Jeden cyklus Slunce kolem středu galaxie trvá 226 milionů let. Kolem samotného Slunce obíhá naše planeta Země, jako jedna z osmi dosud nalezených planet: Merkur, Venuše, Země Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun. V roce 2016 vědci oznámili i možnou existenci tzv. planety Devět. Dříve bylo jako devátá planeta označováno Pluto, v roce 2006 se vědci usnesli, že je na planetu příliš malé.

V současnosti je tak Pluto považováno za trpasličí planetu, největší těleso z pásu planetek mezi Marsem a Jupiterem. Kolem Slunce krouží vedle Pluta i další trpasličí planety (Ceres, Haumea, Makemake, Eris) a přes 150 měsíců planet, včetně našeho Měsíce. Přes Sluneční soustavu, která má dle odhadů stáří 4,6 až 4,7 miliard let, vedou i dráhy různých planetek, meteoroidy a komety, vlasatice, které putují širším vesmírem. Nejznámější je  Halleyova kometa. Je nazvaná po Edmundu Halleyovi, který roku 1705 jako první předpověděl její návrat ke Slunci. Poprvé ji zřejmě pozorovali již staří Číňané v roce 466 př. n. l.

Tisíce let pozorování hvězd vedlo k pochopení, že Země, ani Slunce nebo naše Sluneční soustava, nejsou středem vesmíru. I moderní objevy dokládají, že vesmír je mnohem rozsáhlejší, než si dokážeme představit.