Posvátná kočka

Ve starověkém Egyptě byla za posvátnou považována každá kočka. S egyptskou kočičí bohyní Bastet se v současnosti spojuje především plemeno habešská kočka, Abyssinian. Habešská kočka se označuje také jako dítě Bohů. Přídomek posvátná kočka si vysloužilo výjimečně mazlivé plemeno birma. Láskyplná, přítulná, oddaná a klidná birma je také jedno z nejužívanějších plemen felinoterapie. Její povaha jakoby odrážela zenový klid budhistických mnichů, kterým údajně měli její předkové dělat společnost.

^{Foto: Birma, posvátná kočka, zdroj: Pixabay.com}

Posvátná kočka z Tibetu

Posvátná birma bývá označována jako kočka barmských mnichů, ačkoli existuje i samostatné plemeno barmská kočka. Barmská kočka je příbuzná siamské kočky a plemene korat.

Další legendy birmu řadí po bok tibetských mnichů, kteří uctívali boha slunce Song – Hyo a bohyni Tsun Kyan. Když byl jeden z mnichů přepaden a zabit před zlatou sochou bohyně se safírovýma očima, jeho bílá kočka se rozzářila zlatými odlesky a oči kočky dostaly barvu safírů. Srst jí místy ztmavla, ale tlapky, kterými se dotýkala mnicha, zůstaly bílé. Když duše kočky odešla s mnichem k bohyni, měly se všechny chrámové kočky zbarvit stejně jako ona. Od té doby jsou všechny posvátné kočky bílé s tmavými místy a zářivýma očima. Jde o legendu, zbarvení posvátné kočky jí však odpovídá.

Birma má typicky hluboké, temně modré oči kulatého tvaru. Středně dlouhá hedvábná srst je převážně bílá s tmavě zbarvenými místy různých odstínů, kterou chovatelé nazývají point. Tmavší barvu jinak bílá srst nese na chladných, koncových částech těla jako čenich, uši, ocas a nohy, tzv. points.

^{Video YouTube: Birma, posvátná kočka}

Chrámová kočka z Francie

Oficiálně bylo plemeno birma vyšlechtěno až ve dvacátém století, po válce se do jejího genofondu dostala i siamská a perská kočky. V USA pak birma stála u zrodu plemene ragdoll, kočky na hraní. Chov plemene birma byl založen ve Francii, místní organizace Fédération Féline Française plemeno birma uznala již v roce 1925. Přitom i Francie má svoji vlastní chrámovou kočku. Je to kartouzská kočka, známá také jako chartreux, kočka mnišského řádu kartuziánů.

Noblesní modrá kočka měla údajně pobývat i v prvním kartouzském klášteře Chartreuse u Grenoblu. Právě tam katrouzský řád vznikl. Jeho založení se datuje až do roku 1084. Ještě ve dvacátém století se přitom chartreux měla potulovat ulicemi Paříže.

Mazlivá kráska

Modrá kočka na první pohled může připomínat britskou kočku, nezapře však francouzský šarm a eleganci. Ladnou postavu snoubí s bohatou hedvábnou srstí, která se díky husté podsadě může jevit jako mírně zvlněná. Výrazné líce provází zářivé oči v odstínech jantaru, zlata nebo mědi. Tlamička je navíc postavená tak, že vytváří pověstný kartouzský úsměv. Ten koresponduje s povahou kočky.

Také kartouzská kočka patří mezi mazlivá plemena koček, je oddaná chovateli, ale současně si v povaze nese nezávislost. Chartreux je nenáročná, skromná a tichá kočka, která moc nemňouká, o to více přede. Nad jinými tato chrámová kočka vyniká svoji přizpůsobivostí, lépe zvládá přesuny, stěhování nebo cestování.

O ČLÁNKU: Posvátná kočka

Kočky kočičí

Jsme tu, abychom byli šťastní a spokojení, stejně jako kočky. Právě kočičí magie, říše zvířat a rostlin, celá příroda a vesmír nám jsou inspirací. Přijměte pozvání do světa, který je pořád v pořádku. Průvodci nám budou kočky, protože ty mají všechny brány otevřené.