Lev a jeho kočičí příbuzní

Říká si sice kočka domácí, ale v jejích genech se stále skrývá i kočka divoká. I ta obyčejná kočka evropská je šelma, která již od pohledu připomíná další druhy koček a své větší příbuzné jako je panter, levhart, tygr nebo lev, král všech zvířat.

Botanicky má kočka domácí a další malé kočky samostatnou podčeleď Felinae, velké kočkovité šelmy patří do podčeledi Pantherinae, všechny druhy však mají společného předka. Malé i velké kočky se měly vyvinout ze stejného rodu Miacidis.

^{Foto: Lev, zdroj: Pixabay.com}

Druhy koček

Malé kočky rodu Felis v současnosti reprezentují vedle kočky domácí (Felis catus) a kočky divoké (Felis silvestris) i druhy kočka bažinná, kočka pouštní nebo kočka černonohá. Malé kočkovité šelmy však zahrnují nejenom rod Felis, ale i další rody jako Prionailurus, Pardofelis, Catopuma, Caracal, Leopardus atd.

Malé kočkovité šelmy

• Rod Prionailurus zastupuje kočka bengálská, kočka cejlonská, kočka rybářská nebo kočka plochočelá.
• Rod Pardofelis zastupuje druh kočka mramorovaná.
• Kočka bornejská je zase z rodu Catopuma.
• Kočka zlatá, serval nebo karakal jsou z rodu Caracal.
• Kočka tmavá, margay, ocelot jsou z rodu Leopardus.
• Svůj rod má i manul (Otocolobus).
• Mezi malé kočky řadíme i geparda z rodu Acinonyx, rysa z rodu Lynx, jaruarundi a pumu z rodu Puma.

Malé kočkovité šelmy jsou většinou opravdu menší než ty z podčeledi velkých koček, kterým vládne zmiňovaný lev. Najdou se však i výjimky, které potvrzují toto pravidlo. Jednou z nich je právě puma. Velikostí puma, zástupce malých kočkovitých šelem, překoná pantera skvrnitého, který je však již řazený v podčeledi velké kočkovité šelmy.

Platí také pravidlo, že malé kočky mají zorničky úzké a svislé, velké kočkovité šelmy naopak charakterizují kulaté zorničky. Výjimkou je například rys, jaguarundi nebo manul, malé kočky s kulatou zorničkou.

Druhy versus plemena

V divoké přírodě Evropy jsou k vidění tři z malých koček: kočka divoká, rys ostrovid a kriticky ohrožený rys pardálový. Je tu také druh kočka domácí, někdy nazývaná i kočka evropská, která se usídlila v lidských obydlích nejenom v Evropě, ale po celém světě. Jde o domestikovaný druh, ač se říká, že jiná zvířata si člověk ochočil, zatímco kočka se k němu přidala z vlastní vůle.

Od konce devatenáctého a počátku dvacátého století se po celém světě sdružují chovatelé za účelem šlechtění domácích koček.

Mezi ta nejrozšířenější a nejoblíbenější kočičí plemena v současnosti patří mainská mývalí, britská kočka, ragdoll, sphynx, perská, siamská, ruská modrá nebo exotická bengálská kočka. Stovky současných kočičích plemen stále doplňují nová, z těch novějších je to například zmiňovaná bengálská kočka, vzácné plemeno toyger nebo lykoi, kočka vlkodlak. Právě plemeno lykoi však není výsledkem šlechtění, představuje jedno z tzv. přirozených kočičích plemen.

Přírodní výběrem měla vzniknout také další přirozená kočičí plemena: turecká van, tzv. jezerní kočka, také egyptská mau, sibiřská kočka, norská lesní kočka, ruská modrá kočka aj.

FIFe (Fédération Internationale Féline), Mezinárodní federace koček, rozděluje všechna plemena koček do čtyř skupin.

• První skupinu FIFe tvoří o perské a exotické kočky.
• Druhou skupinou FIFe jsou polodlouhosrsté kočky, například birma, mainská mývalí, něvská maškaráda, norská lesní, sibiřská kočka, ragdoll, turecká angola aj.
• Třetí skupinou FIFe jsou krátkosrsté a somálské kočky, které reprezentuje bengálská kočka, zatím neuznaný toyger, britská kočka, kartouzská kočka, habešská kočka, burmilla, devon rex, bobtail, ocicat, sphynx aj.
• A nakonec, čtvrtá skupina FIFe: siamské a orientální kočky, mj. balinéská, seychelská kočka, peterbald, nově také ruská modrá kočka aj.

O ČLÁNKU: Lev a jeho kočičí příbuzní

Kočky kočičí

Jsme tu, abychom byli šťastní a spokojení, stejně jako kočky. Právě kočičí magie, říše zvířat a rostlin, celá příroda a vesmír nám jsou inspirací. Přijměte pozvání do světa, který je pořád v pořádku. Průvodci nám budou kočky, protože ty mají všechny brány otevřené.