Jupiter: Nevyzpytatelný strážce Sluneční soustavy

Majestátný plynný obr s velkým společenstvím měsíců a systémem prstenců. Tajuplná planeta, která se málem stala hvězdou, ale místo toho odráží jako vesmírný strážce asteroidy směřující na Zemi. Ovšem spolehnutí na něho není, už jen pro jeho Velkou rudou skvrnu. Jupiter se v mnoha ohledech vymyká tradiční představě planety. Možná právě proto nás nepřestává fascinovat.

Král bohů i patron Babylonu

Jupiter je po Slunci, Měsíci a Venuši čtvrtým nejjasnějším objektem na pozemské obloze a jeho existence je známa již od starověku.

Pro staré Řeky byl Jupiter známý jako Faethón, což znamená „planoucí hvězda“. Babyloňané označovali obří planetu jako „Marduka“ podle patrona města Babylonu. Náš moderní název planety je odvozen od římského krále bohů Jupitera.

Království měsíců

Jupiter pomohl změnit náš pohled na vesmír a naše místo v něm. A to již v roce 1610, kdy Galileo objevil čtyři velké Jupiterovy měsíce Io, Europa, Ganymedes a Callisto. Pozorování měsíců kolem plynného obra ukázala, že nebeská tělesa krouží kolem jiného objektu než Země. To podpořilo Koperníkův názor, že Země není středem vesmíru.

Kromě největších měsíců rotuje kolem Jupitera dalších 49 pojmenovaných měsíců a 26 jich čeká na oficiální pojmenování. Jsou to právě vesmírné satelity, které v současné době přitahují pozornost možná větší než samotný Jupiter. Nejvíce atraktivní je vedle největšího měsíce Sluneční soustavy jménem Ganymedes také měsíc Europa, nejenom pro svůj název. Ve Sluneční soustavě jde totiž pravděpodobně o nejvhodnější místo pro život, vyjma Země samozřejmě. Název Europa je tak více než příznačný.

Život, jak ho známe, vyžaduje tři základní ingredience: kapalnou vodu, zdroj energie a organické sloučeniny, které se používají jako stavební kameny pro biologické procesy. Měsíc Europa s velkou pravděpodobností splňuje všechny tři požadavky. Podle NASA by se měl pod ledovým povrchem Europy dokonce skrývat slaný oceán. Předpokládá se, že obsahuje dvakrát více vody než všechny pozemské oceány dohromady.

Nejen Saturn se pyšní prstenci

Pro Jupiter jsou vedle měsíců typické také prstence, ač byl objev jupiterových prstenců pro vědce překvapením. Jsou tvořeny z malých tmavých částic, a jsou tak jen obtížně viditelné, kromě případů, kdy na ně vrhá světlo Slunce.

Údaje ze sondy Galileo naznačují, že Jupiterův systém prstenců může být tvořen prachem vyvrženým při nárazu meziplanetárních meteoroidů do malých nejvnitřnějších měsíců obří planety.

^{Video YouTube: Planeta Jupiter}

Jupiter málem hvězdou

Samotný Jupiter se zformoval při vzniku Sluneční soustavy asi před 4,5 miliardami let, kdy gravitace přitáhla vířící plyn a prach. Jupiter převzal většinu hmoty, která zbyla po vzniku Slunce, a proto má i podobné složení. Hvězdou se však nestal, jelikož nedosáhl potřebné hmotnosti ke vznícení.

Planeta Jupiter jako plynný obr nemá pevný povrch, podobně jako další plynní obři, mezi které řadíme ještě Saturn, Uran a Neptun. Planeta je tvořena převážně vířícími plyny a kapalinami. Zatím není jasné, zda má Jupiter hlouběji v nitru centrální jádro z pevného materiálu, nebo zda se může jednat o horkou a hustou „kosmickou polévku“.

Nebezpečný bodyguard

Jupiter, po Slunci nejhmotnější těleso ve Sluneční soustavě, pomáhá svou silnou gravitací utvářet osud našeho vesmírného sousedství. Předpokládá se, že brání asteroidům a kometám v bombardování Země a chrání vnitřní planety tím, že funguje jako jakýsi vesmírný čistič nebo bodyguard.

Jeho obrovská gravitace může pohltit menší tělesa nebo je zcela vymrštit z naší soustavy. Stejná gravitace však může některé z těchto objektů urychlit i směrem k vnitřním planetám, což dělá z Jupitera trochu nevyzpytatelného strážce. Navíc je tu jeho Velká rudá skvrna.

Velká rudá skvrna

Velká rudá skvrna je na pohled vedle barevných pruhů typickým znakem Jupiteru. Ve skutečnosti je to obří bouře podobná hurikánu, která trvá již více než 300 let. Podle NASA je Velká rudá skvrna v nejširším místě asi dvakrát větší než Země. Její okraj se otáčí proti směru hodinových ručiček kolem svého středu rychlostí asi 430 až 680 kilometrů za hodinu. Již delší dobu se anticyklona zmenšuje, i tak tuto bouři charakterizuje nezměrná síla a úctyhodný věk. Stále jde o největší a nejslavnější bouři v naší sluneční soustavě.

^{Ilustrační foto: Planety naší Sluneční soustavy, zdroj: Pixabay.com}

Jupiter: Nevyzpytatelný strážce Sluneční soustavy

Planety Sluneční soustavy

Planetární systém Slunce, ve kterém se nachází i naše domovská Země, tvoří celkem 8 planet. Obíhají po eliptických drahách kolem Slunce různou rychlostí. Čím je planeta blíže ke Slunci, tím větší gravitační síla ho ke slunci přitahuje, tedy tím větší rychlostí se pohybuje. Nejblíže ke Slunci je Merkur, je to také nejrychlejší planeta naší soustavy.

Všechny planety naší sluneční soustavy: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun (výčet ve směru od Slunce) získaly svá jména podle starověkých bohů. Jsou také nejenom předmětem astronomie, ale také astrologie. Protože byla poslední planeta Neptun objevena až v devatenáctém století, tradiční astrologie s ním nepočítá. Mezi planety Sluneční soustavy naopak astronomové dříve řadili i Pluto, které bylo v roce 2006 ze seznamu planet Sluneční soustavy vyřazeno jako trpasličí planeta.